Dnes bude článek o mích začátcích, zlepšování se a výsledků, kterých sem dosáhla za svůj život. Bude se to týkat tance. Určitě někteří z vás ví, jaký je to úžasný pocit, když stojíte na place a čekáte až vám zapnou hudbu, když čekáte na to vyhlášení jaký jsou to nervy, nebo když s celou vaší taneční skupinou dřete jen kvůli tomu, aby jste pak předvedli 3 minuty choreografie a věříte, že zrovna ta vaše bude vítězná.
Já mám k tanci hodně dobrý vztah. Začínala jsem když mi byli cca. 3 roky a to mě moje mamka zapsala do takových těch tanečků, kde jsme měli růžové sukýnky a taneční botky. Začínala jsem tam s míma v té době kamarádkama, ale skoro všechny, no prakticky všechny odešly takže jsem tam zůstala sama. Od malička jsem na to zvyklá, bývat v tančení sama. Ale v normálním životě sem se ještě před rokem neuměla projít sama ve škole protože mě to prostě přišlo blbý...
Součástí toho "baletu" byla i gymnastika, naučila jsem se tedy ty základní prvky jako byla hvězda, stojka atd.
V tomto jsem ale moc úspěchy neměla.. Navíc jsme mívali hodně málo soutěží vlastně jen 1 za rok a to jsem většinou dopadla v nejlepším případě na 4. místě.
V 8 letech jsem se rozhodla že s tímto zkončím a začnu se věnovat jinýmu stylu. V 8 letech jsem tomu moc nerozumněla ale věděla jsem, že tohle mě už nebaví a že chci zkusit něco nového. Moje nejlepší kámoška v té době mě zavedla do jedné taneční skupiny. Tančili něco mezi hip hopem a freestylem. Já věděla, že je to něco pro mě.
V té skupině jsem tančila dost dlouho. Našla jsem si tam hodně kámošek akorát jediný problém byla trenérka. Když jsem měla přestupovat z dětí do juniorů(jiná věková kategorie) to mi bylo myslím že 10, tak jsem jela s tou skupinou na letní soustředění. No,, prostě jsem byla ještě malá a nebyla jsem na to zvyklá. V tom věku to bylo něco strašného pro mě. Bylo tam na nás hrozně tvrdí. Každé ráno v 7 běh kolem města kde jsme byli. 8h tréningu denně. Prostě jsem na to nebyla zvyklá. Teď by mi to samozdřejmně nevadilo ale no bylo mi 10 a prostě mě to odradilo. Většinou děcka volaly domů rodičum at si pro ně přijedou. Ale tohle nebyl ten zásadní důvod. Ta naše trenérka se tam po večerech opíjela a pak nás nutila do cigaret a alkoholu taky. Přece jenom byli jsme ještě děcka a báli jsme se jí. Tím jsem s ní zkončila. Po prázdninách jsem tam přestala chodit. Září a říjen jsem přemýšlela, co teď budu dělat. Že se tomu chci dále věnovat. Ta moje nejlepší kamarádka, jak jsem se o ní už zmiňovala tak ta mě začala říkat něco tipu: Ať už se na to vykašlu, že v žádné skupině nebudu mít úspěchy a začala je tam všechny jmenovat.(Ona už dál netančila ona se začala věnovat naplno jinému sportu) Mě jeden název hodně zaujal, tak jsem si to doma na netu našla, řekla našim že bych tam chtěla chodit a tak v listopadu jsme se tam zašli s mamkou podívat. Upřímně si řekněme. Začít v listopadu chodit někam, kde už mají polovinu věcí nacvičených apod. není úplně nejpříjemnější pro žádnou stranu. Takže ze mě určitě neměli moc radost a já jsem se to vše taky musela strašně rychle naučit. Byla jsem na to sama protože jsem tam nikoho neznala a prostě já mám problém se seznamovat s někým novým. Ale já už byla zvyklá z toho baletu takže jsem to nějak dávala. Časem tak chvíli chodila i kámoška ale né moc dlouho. Měli jsme úžasnou trenérku kterou jsem si strašně moc oblíbila a hodně jsme si rozumněli...
Tato skupina(chodím tam i teď) se dělí na 3 "obtížnosti" něco jako C- že jsou nejhrší a A- že jsou ti profi. Mě samozdřejmně museli dát do těch nejhorších protože jsem tam přišla pozdě a hlavní vedoucí mě neměla moc v oblibě. Já když tančím, tak u toho vypadám že si strašně moc věřím, ono to tak má být, ale udělá to taky nějaký dojem na různý lidi. Takže si o mě myslela že si bůhví jak věřím, při tom moje sebevědomí.. No.. já ani neumím pořádně vyjádřit svůj názor. Takže s tím sem měla problém, protože mě kvůli tomu že si myslela že si hodně věřím nechala 2 roky v těch nejhorších, pak mi to sama řekla.
Teď jsem ale už v těch lepších a jsem ráda že ta hlavní na mě změnila názor:) Začínala jsem zase od nuly, Zase. Zase jsem tam nikoho neznala a zase jsem musela dělat mojí neoblíbenou činnost. Seznamovat se. Už mě to fakt štvalo že pořád jsem někde sama. Ale časem jsem si tam našla mojí do teď nejlepší kámošku se kterou tam jezdím a chodím. Jezdíme na různé závody a soutěže a i když vždycky nevyhrajem tak pokručuji dál a nevzdávám se.
Ani to neplánuju:)
Mám tady pár mích fotek:)
Samozdřejmně nejsem nějak extra dobrá ale většinu jsem se naučila sama protože tam se zaměřujem spíše na hip hop. Jsou tam smýchané fotky když jsem začínala až po teď
A jaký vy máte vztah k tanci? Tančíte někde nebo jen improvizujete doma před zrcadlem?
1 komentářů:
Miluju tanec :) mám velkou sílu tak jí musím někde využít :) už jsem si našla styl, který mi vyhovuje, možná si četla můj článek je tam všechno napsaný
Okomentovat